Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovensko

30. 10. 2008

Dny ubíhaly, brácha chodil na brigádu do Mišininy firmy. A já jezdila s Míšiu po pracovních obědech atd.

     Nádherná kopcovitá krajina, dva kopce byli tak velké a strmé, že když jste jeli na vrh neviděli jste horizont což bylo nádherné.Každou chvíli jsme si říkala: tady by se koníkům líbilo !!

    Netrvalo dlouho a my jeli po vedlejší silnici, koukla jsem se do leva a nic jen kopce a obrovská slunečnicová pole. Koukla jsem do prava a co nevidím. Zavodní dostihový ovál. Obvod mohl mít tak 4-5km.Juknu pozorněji a vidím dostihovou stáj ne něakou velkou, spíše malou rodinu a zapadlou. Výběhy měli několik hektarů kopcu a šťavnaté trávy. Koukala jsem se jestli neuvidím něaké dostiháčky, ale po koních nebyli ani stopy. Každý den jsme tam tudy projížděli a já se každý den divala s okna jestli neuvidím něaké koně.A na jednou, v pravo na silnici si to štrádujou dva dostiháci. Měli na sobě dostihová sedla, postavu měli vysokou a štíhlou ušlechtilá hlava se nesla  v rovině a nozdry oddechující teplý vzduch se rozšiřovaly a zase se vracely z5.

Zřejmě se vracely z těžkého treninku, protože pot se jim leskl na zrzavém krku a břichu. Jejich jezdci jeli bez třmenů a byli značně unavení. Nejsem sice něakej expert, ale ty koně měli úžasnou stavbu těla a bylo vidět, že na dráhu se teprve postaví, protože byli velmi mladí.

Každopádně až tihle dva koně se postavěví na dráhu, tak to bude dostih z velkím D.Možná druhá Registána nebo Barbaro. Nebudu tu zmiňovat Železník, protože to byl Pan Kůň a myslím, a možná že i doufám, že se mu jen tak někdo nevyrovná...   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář