Koně jsou pro mě vzduch a bez vzduchu se nedá žít...

           Moc se mi o tom nechce mluvit ale napíšu to sem protože to byl jinak moc hezký den

                                      ZZVJ  (zkouška základního výcviku jezdce)

Na podzim jsem si dělala licenci tak jsem si říkala ,že by jsem vám to mohla napsat.

Všechno to začalo už týden před zkouškama.Byla jsem hrozně nervozní asi tři týdny dopředu

jsem se učila.Licence se konala v pátek a byla teprve středa tak nevým proč tak šílím říkala

jsem si.

"to ne" probudím se a přídu na to ,že dneska už je čtvrtek.Musela jsem si jednu vlepit abych tak

nepanikařila.

Školu jsem jakžtak prospala a honem za Sluky."Ahoj zlatíčko" říkám jí.A jako vždy se Sluky bez

zájmu otočí a žvýka seno.Musela jsem se pousmát jak byla v klidu.

Asi týden před licencí jsem se rozhodla ,že pojedu se Sluky.Považovala jsem to zasprávné

jelikož Sluky mám ráda a chci to dokázat s ní a ne s něakým jiným koněm.

Slukču jsem tedy ve čtvrtek vyčistila a nasedlala a šlo se jezdit chtěli jsme jí trochu rozeskákat,

aby nebyla na naš velký den tak ztuhlá.

Pak jsem se u ní ještě učila.Večer jsem si vičistila boty atd. Všechno bylo připravené a tak jsem šla

spát.

Pátek "tak a jeto tady" kupodivu jsem byla SKORO klidná v autě jsem si ještě opakovala

některé otázky.

Velkým krokem a samozřejmě pravou nohu jsem vkročila do stáje a samozřejmě i do boxu

Slukynky.Ta už jen s ouškama nastraženýma dopředu sledovalo kde je přepravák.

Plná nervozity a bez problémů jsme Sluky naložily do vozíku.

To jsem totiž ještě nečekala jaké nas ten den čeká "drama".

Dojely jsme na místo určení ja vyběhla s auta a čekala kdy mi přivezou Slukynku.

Zatím jsme se šly nahlasit skoro nikdo tam nebyl takže vše bylo O.K.

Už stavěly parkur a já byla zvědava co mě čeká.

"a dopr...." řekla jsem ,když jsem se přiblížila ke skoku s červenou VÝPLNÍ.

"to nemyslejí važně" zkroutíci se hlavu a moji trenérkou vedle mě jsme se vydaly ke koníkům

od rozhodčích jsem vyfasovala číslo 9 ani nevím jesi je to dobré nebo špatné.

První byla předváděčka fajn říkala jsem si neměla jsem páru kudy mam jít ,ale šla jsem tak

něak z davem.A šly jsme na řadu "Adéla Boříková s koněm Sluky JC Rusek"povídám

ale v tom mě zastaví pan rozhodčí a přísným hlasem mě upozorní:"stojí ti blbě"

fajn pomyslela jsem si a donutila Sluky ještě k malému krůčku aby posunula svoji nožičku

o asi těch 10 centimtru. Pak spustím:"Adéla Boříková s koněm Sluky JC Rusek" "číslo "

řekne podruhé z hlasem bez zájmu rozhodčí. " cože ?" odpovím se strachem v hlase.

"číslo" už trochu mírnějším hlasem " jo číslo šest teda devět" "dobře tak jí támhle naklusej".

O.K. ale stáli tam něaký dvě holky a začaly mlaskat ja Sluky naklusala ale do toho ty holky

Slukče podjely zadní nohy a spadla na zadek.

Achjo celá vynervovaná kontroluju Slukoujšoj nohy.

Nic dobrý a jdu se připravovat na drezuru.Na opracovišti je docela dost lidí a vyhýbat se jim

je fakt umění,O.K. řeknu si už po několikaté a jdu na věc přijedu před porotce a pravím:

"Dobrý den, Adéla Boříková s koněm Sluky JC Rusek číslo šest teda devět" (nevím co s tou

šestkou furt mám:-)) "děkuji" řekne jeden s pánu. A já už si to se Sluky padím pracovním klusem

vstříc vjezdu do obdelníku.Asi se bude te divit ale zbalená Slukynka klidným a vyrovnaným tempem

splnila vše co jsem po ní chtěla.Byla jsem na ní hrozně pyšná a doufala ,že to nejhorší je za námi.

Nebylo!

Snažím se uklidnit abych měla dost síly na parkur.Stojím s rukama nataženýma vzhuru a doufám ,že se

nám nic nestane.Samozřejmě na mě Sluky kouká jak na debila ale to teď neřeším a du si zkusit skočit

povolené skoky.Povolený byl skok číslo 1 tedy kolmák a skok číslo 8tedy oxer.

1skok uspěně skočen.Tráva se dost klouže je to skoro až na brusle a mi se řítíme asi na 80cm vyskoký

oxer Sluky chce vyhnout ale já ne půjdeš.Sluky přidupla.Najednou seděla na zadku a my jsme furt jely,

je to stejný pocit jako když se s vámi kuň postaví na zadní už nic nevnímam.Jen slyším hroznou ránu všichni se

otočily a ja už jen vidím jak kolem mě letí klády.Něak jsem se dostala před sedlo a najednou jsem do něj znovu

spadla.Ohlédnu se a zanámi úplně probořená překažka.Strašně jsem se klepala ,ale musela jsem jet na start.

Už mi bylo asi všechno jedno chtěla jsem aby to už skončilo.Překonaly jsme první skok a já cítila to co jako vždy

já a Slukča na kolbiště sme jen jedna.Klusem jsme dojelike druhé překážce Sluky ji mohutným skokem vyhla.

Slzy už jsem měla nakrajíčku.Šance už není skoro žádna.Hodila jsem své srdce za překažku a Sluky skočila jenže

jsme dojely kdalší Sluky opět vyhla se slzami v očích jsem na ten skok jela znovu.Byl to dvojskok a Sluky vyhla i ten

když jsme jím málem proletěli Blanka mi řekla ať du pryč. Došly jsme k autům já sesdla.Narvi jsem měla jak strunka.

A pak,... konečně praskly a já mohla jen brečet a brečet nešlo to zastavit.

Blanka odsedlala Slukču a dala jí deku ja jsem jí vodila a jen jsem brečela a brečela.

Musíš jít na vyhlašení.Fajn slzy jsem zastavila a šla si poslechnou jejich "moudré řeči". A co jsem se dozvěděla ??
Samozřejmě jsem licenci neudělala a prý mám koně na prd a mám si najít nového.