120 cm žádný problém :-)
Ahojky lidičky, takže další věc co jsme spolu s Drinkem prožily je doposud nejvyšší výška jakou jsem kdy z Drinkem překonala. Parkur stupně L, samozřejmě na " domácí půdě ". Myslím, že už se chodily do školy :-) opravdu nevím kdy to bylo ae mám tušením, že někdy na konci září.
Byl krásný den, ve stáji nikdo nebyl a tak jsme si s Jaruškou řekly, že by jsme si mohly trochu zaskákat. Šly jsme si postavit parkur. Cestou jsme vymýšlely kde co postavíme. Na konec jsme daly na diagonálu kolmák, na kruh kolmák, na střed kolmák. A hodně široký oxer tři metry od dlouhé stěny. Drink už jsme měli vyčištěnýho, takže zbývalo už jen nasedlat. V rychlosti jsem Drinkýho opracovalo a šup na věc. Nejdřív sme měli křížky, ale pak jsem to zvedly na kolmáky. Parkur jsem furt měnila, aby musel dávat pozor na jakou nohu se doskakuje a neuměl to na zpaměť. Teď už jsme byli na metrový výšce a Drink přes všechno chodil jak ďas. Zvyšovaly jsme postupně teď už jsme byli na 115cm a šly jsme ještě výš. Poslední zvýšení a my skončily na konečné výšce 120cm ( možna i vyš) když počítam hloubku písku atd Drink se musel zvedat minimálně na dobrých 135cm. Zvýšily jsme kolmák na středu a oxer u stěny. Oxer měl první polovinu 80cm vysoký za ním byla cca 80-90ti centimetrová díra a následovala druhá část tentokrat vysoká 120 cm. Jela jsem původní parkur to jest kolmák a zaním ten oxer. Začala jsem počítat. A teď už jen pobízet. Sedla jsem si do něj, pobídla, a vykřikla " di " Drink poslechl a přeletěl přes oxer. Další kolmák a šupky dupky na kolmák na středu. O5 začnu počítat, sednu, pobídnu asi tři cvalový před tím. Na tu nejdůležitější pobídku ale zapomínám a Drink zastavuje. Ja mu lehla na krk. Asi omylem jsem pobídla a Drinčík si zřejmě řekl " když myslíš" podle slov Jarušky se Drink postavil na zadní, pokrčil se a ohromnou silou vystřelil své monstrozní tělo společně se mnou na horu. Z místa letěl vysoko nad to. Takže jsme ani neschodily :-). No, ale vraťme se ke mě. Jak víte v tu dobu jsem Drinkovi vysela na krk stále a pořád. Když dopadl tak už jsem seděla na jeho krku. Hlavu mu tlačila na horu, protože kdyby ji dal dolů tak ležím na zemi. Zoufale jsem pobadla otěže cválajícího Drinka a snažila s korigovat směr. Zahla jsem do prava kde už Jaruška pohotově stálo a brzdila Drinka. Mezitím jsem se dostala do sedla a v ohromný křečích nohou jsem se svýrala v sedle. Po chvíly jsem sebrala zbytek odvahy a ten krapek síly co mi zbil. A jela jsem celý parkur znovu. Přelétáváme nad našim oxerem a řítíme se k poslední překážce k našemu oblíbenému kolmáku. A o5 počítám, sedím, pobízím a s pokřikem " šup " jsme přeletěli i nad tou to překážkou asi tak, jak běžně přelítáváme 80tky. Celá šťastná jsem Drink neustále chválila a tak. No prostě uplně užasnej den. Jsem na něj opravdu pyšná :-).
Na památku jsem si ten kolmák i vyfotila :o) . Bohužel už jsem nestila vyfotit oxer protože už byl rozebraný :-( :-)